Ovzduší Kroměříže „ Hanáckých Atén“ tvoří nejen památky města, arcibiskupský zámek, historické zahrady a chrámy, ale tradice školské výchovy a kultury. Právě poměr ke kultuře je výsledkem práce četných vzdělávacích a kulturních institucí a spolkové činnosti. Konkrétním příkladem je živá a výrazná tradice v oblasti hudby. Hudba a zpěv má své kořeny hluboko v historii města a zvláště od 17. století. Kroměříž byla po dlouhou dobu výrazným ohniskem hudebního života v celé bývalé monarchii.
Důkazem je celoživotní dílo arcibiskupského archiváře dr. Antonína Breitenbachera. Ten spojil svou badatelskou činností jednotlivé kroměřížské hudební sbírky ( biskupskou, kůru sv. Mořice, P.Marie, sv. Jana Křtitele a olomouckou pozůstalost z mládí arcibiskupa Rudolfa Jana) do arcibiskupského hudebního archivu. Svým obsahem materiálů od poloviny 16. století do konce 19. století zařadil sbírku mezi přední světové zdroje znalostí o středoevropské hudbě a současně ukazující vysokou úroveň prezentace této hudby v chrámu sv. Mořice a biskupské kapele. Nejlepší světové skladatele doplnil o Pavla Josefa Vejvanovského, Heinricha Ignáce Bibera, o skladatele neapolské opery i díla piaristy Antonína Brosmanna.
V polovici 19. století se na Moravě začala přetvářet i světská hudba a stávala se pomalu hlavním pomocníkem obrozenské doby. Vlastenecké nadšení a národní cíle užívaly také zpěvu jako nejúčinnějšího projevu překypujícího citu, jako společenského pojítka a podnětu ke schůzkám, společenským zábavám se zpěvy, hrám a tanci. Mezi prvními vlasteneckými českými besedami byla také kroměřížská beseda. Roku 1847 byly na ní zpívány např. Vojáčkovy Hostýnské písně, v roce 1848 pořádala akce pro poslance a hosty Ústavodárného říšského sněmu. Tento motiv vedl v dalších létech k národnímu uvědomění v poněmčovaném městě, plném národní ochablosti a útisku. Již v roce 1862 vzniká při lichtenštejnském semináři z iniciativy vlastence a hudebníka Lamberta Schwarze zpěvácký spolek ZÁBOJ, věnující se uvádění skladeb chrámové hudby od sv. Mořice v Kroměříži. Plnou podporu měl v řediteli kůru a chrámovém skladateli L. Holainovi.
Za rok se schází nový hudební spolek – kroměřížský MORAVAN, spolek založený v r. 1863. Stal se v budoucnosti a dodnes osou veškerého hudebního života nejen města, ale i širokého kraje. Obětaví vlastenci si ve spolku zvolili do čela duchovního vůdce a mecenáše, kroměřížského advokáta a pozdějšího poslance, JUDr. Jana Kozánka. On a jeho rodina jsou do budoucna těsně spjaty s většinou českých kroměřížských spolků a institucí. Buditelská činnost Moravana byla podnětem k založení spolku rozpínající se německé menšiny. Založila si proto spolek CONCORDIA s hudební školou a zvláštním sdružením pro pěstování hudby. Okázalejší a majetnější Concordia se nikdy nezmohla na sborový zpěv a zanikla v roce 1919.
Radostné začátky a intenzivní činnost Moravana vyvrcholila slavností svěcení praporu r. 1865, mohutným táborem národní a politické vůle. Následovalo období čtrnácti let úpadku národního života, které vedlo i k malátnosti českého pěveckého života a dokonce i omezení činnosti pobočného ženského spolku VLASTIMILA, založeného v roce 1871. V roce 1880 nastal nový ruch a růst kolem roku 1880, který přiřadil Moravan k tehdy slavným moravským spolkům Besedy Brněnské a Žerotína. V tomto období vznikla i hudební škola Moravana. Krátce stál v čele dr. Rudolf Thurn-Taxis, který nestačil za krátkou dobu realizovat velkorysý program a otěže spolku předal do druhé kozánkovské generace, bratřím Karlovi a Emilovi. Emil zůstává v historii zapsán jako mecenáš kroměřížských hostů, vlastenců, politiků a hudebníků (Dvořák, Ondříček, České kvarteto, Kovařovic, Weiss, Faměra a další). Styky s Antonínem Dvořákem znamenali nejen návštěvy, dirigování, ale i věnování skladeb k provedení pěveckého sboru Moravana ( Stabat mater 1886, Hymnus 1887, Sv. Ludmila 1891, Rekviem 1892, Svatební košile 1904). Spoluiniciátorem hudebního ruchu v „dvořákovském období“ se stal sbormistr, ředitel hudební školy, profesor učitelského ústavu Ferdinand Vach. V roce 1903 založil ze žákovského sboru samostatný, světově proslulý Pěvecký sbor moravských učitelů.
Vokální koncerty Moravana i po začátku větší pozornosti, věnované nástrojové hudbě, se musely vzpamatovat z Vachova odchodu. Cestou byla větší činnost zpěvoherní, trvající až do I. světové války.
Po válečné přestávce nastává poválečná sláva Moravana – dílo Eugena Třasoně. Spolek se stal výlučným představitelem a organizátorem hudebního života v Kroměříži a širokém okolí. Úrovní a aktivitou se stal pěvecký sbor Moravana srovnatelným s profesionálními soubory velkých měst. Program zahrnoval všechna základní díla české sborové tvorby a světové sborové hudby, v jeho řadách získal svou slávu nejen účinkující a dirigent, ale i mladí a neznámí skladatelé. Nesrovnatelná je také organizátorská činnost, výchova umělců v hudební škole Moravana a výsledky činnosti členů Moravana v jiných spolcích a institucích pro rozvoj hudebního života Kroměříže. Meziválečné období bylo obdobím, kdy bez Moravana se nekonala žádná významná událost, žádná oslava výročí, návštěva významných osobností. Proto ani útlak v době Protektorátu nezastavil pořádání hudebních besed a díky zaměření na církevní skladby mohl účinkovat při bohoslužbách v kroměřížských kostelích, ale i na sv.Hostýně. Vynikající byly koncerty ve skleníku Květné zahrady ve spolupráci s rozhlasovým. .orchestrem a brněnskými sólisty, Zaměření na českou hudbu, zvl. Antonína Dvořáka umožňovalo (až na dvojí přerušení pro vyhlášení vyjímečného stavu – 28.8,-18.11.1941 a od 27.5.1942 do konce roku) posilovat víru v brzký konec útlaku. Vedle Dvořáka byly hlavními autory W. A. Mozart (150. výročí úmrtí – 1942) a Beethoven (1942) a pokračovalo se v pořádání hudebních besed v Postoupkách, Žalkovicích, Tlumačově, Zlobicích, Litenčicích a v Kroměříži, s vystoupením sboru i instrumentálních sólistů. Hned po válce se pořádaly společné akce s pěvecko-hudebním spolkem Moravan v Morkovicích a v roce 1946 významný pěvecký hold prezidentu dr. Edvardu Benešovi a jeho choti při jejich oficiální návštěvě Kroměříže. Poválečné období přineslo řadu příležitostí k vystoupením v rámci oslav, výročí rodáků (dr. Emil Axman, člena Josefa Jindřicha), letních koncertů ve skleníku Květné zahrady. Členové Moravana, zpěváci i hudebníci od roku 1944 aktivně pomáhali Hanácké filharmonii při pořádání operních a operetních představení, konaly se společné koncerty a pořádaly hudební akce s předními soubory a sólisty naší republiky. Festival Kroměřížské hudební léto byl příležitostí ke společným vystoupením s významnými umělci, pod vedením dirigenta Vladimíra Vacha účasti na setkáních a soutěžích pěveckých sborů po celé republice. Impozantní oslavy výročí sboru a spolku byly příležitostí vždy k vydání sborníčku a uspořádání koncertu. Pěvecký sbor Moravan se stal souborem při Domu kultury v Kroměříži a po krátké umělecké stagnaci získal stálého sbormistra v osobě prof. Jaroslava Hýla, hudebně fundovaného, energického organizátora, jehož intenzivní činnost přivedla v roce 1973 Moravan k získání pamětní medaile PSMU a pamětní medaile k 100. výročí narození Maxe Švabinského.
Jeho koncerty a akce jsou stále příležitostí ukázat tradice, ze kterých hudba v Kroměříži vychází a existuje. Neomezuje se jen na Kroměříž a není jen ozdobou slavností a koncertů. Stále si drží místo mezi nejlepšími amatérskými soubory u nás, stále obohacuje život nás všech.
Antonín Lukáš